Během popisu jsme se však setkali s některými pojmy, které byly brány jako samozřejmé, ale nemusely být každému jasné. Přesto jsou pro pochopení celého systému podstatné. Proto si některé přiblížíme.
Obaly těla (kóši)
Předně byly zmiňovány tělo hrubohmotné a jemněhmotné, nakonec tělo věčné. To souvisí s tzv. obaly duše (átma).
Nejprve máme tělo fyzické, hmotné (sthúla šaríra). Protože je vyživováno hmotnou stravou (anna), je tento obal duše nazýván annamaja kóša. Nebude-li ji dostávat, zaniká. V tomto těle vládnou živly země, voda a oheň, které také přísluší prvním třem čakrám. Musíme požívat hmotnou stravu a pít, to potom asimiluje zažívací oheň, aby vše přeměnil na toto tělo stravy. Také hmotné tělo má své vnější hmotné obaly - vlasy, krev a maso (případně semeno), které pocházejí od matky a kosti, svaly a mozek od otce. Nachází se v něm orgány vnímání, cítění (džňánéndrije), pomocí nichž poznáváme vnější svět - uši, oči, jazyk, kůže, nos a orgány činnosti (karméndrije), pomocí nichž konáme - ústa, ruce, nohy, konečník, penis, jejichž úkolem je mluvení, držení, chození vylučování a plození.
Kóša, slovo užívané pro tyto obaly, má přesnější význam vyjádřený jako pouzdro, pochva, protože tato jednotlivá těla jsou do sebe zasunuta jako meč do pochvy. Zároveň je však mezi nimi vzájemný kontakt, prostupují se a ovlivňují.
Druhým obalem je tedy tělo dechu, přesněji prány (pránamaja kóša). To se vytváří ze živlů vzduchu a éteru, které náleží čtvrté a páté čakře. Existuje deset druhů vzduchu (váju) neboli vnitřních vitálních sil, z nichž je pět základních - safírově modrá prána, apána barvy večerních oblaků, stříbrná vjána, ohnivá udána a mléčná samána. Všechny jsou aspekty činnosti vesmírné prány. Matkou prány je kundaliní. Každá tato energie má v těle svou funkci. Prána odpovídá za nádech a výdech, udána je stoupající váju, apána je sestupující váju, vypuzující vzduch, zodpovědný za vyměšování, moč a semeno, samána je souhrnné váju, vzněcuje tělesný oheň, který distribuuje stravu do celého těla a vjána je oddělující váju, které má na starost oddělování a rozptylování. Všechny tyto síly souhrnně tedy způsobují dýchání, zažívání, vylučování a cirkulaci, oběh v těle.
Další dva obaly spolu velmi souvisejí. Je to jednak tělo mysli (manómaja kóša) a tělo intelektu (vidžňanámaja kóša). Tato dvě těla vytvářejí tzv. vnitřní nástroj (antahkárana), který člověku umožňuje myslet, cítit, pamatovat si a rozeznávat. Skládají se tedy ze čtyř částí - mysli (manas), intelektu, rozlišovací schopnosti (buddhi) jáství, ega (ahankára) a látky mysli (čitta). Mysl automaticky registruje to, co smysly vnímají. Intelekt, buddhi se k tomu přidává, ale rozlišuje, určuje a rozeznává vnímané předměty, jak jsou subjektivně vhodné pro já (ahankára). Funkcí látky mysli (čitta) je rozjímání neboli stav, v němž má mysl největší schopnost vnímat smysly a poznávat samotnou podstatu předmětů. Rozdíl mezi prvními třemi složkami mysli a čittou je ten, že v mysli vše vzniká, trvá a zaniká, ale v čittě přetrvává. Sídlem všech těchto schopností je šestá čakra, oblast nad ní a pod sahasrárou.
Tato tři těla (pránamája kóša, manómaja kóša a vidžňanámaja kóša) jsou nazývána jemněhmotným tělem (súkšma nebo linga šaríra) a kárana šaríra, tělo kauzální, příčinné je posledním tělem blaženosti (ánandamaja kóša), sídlem věčné duše (átma). Toto tělo v sobě zahrnuje deset smyslů, indrijí (dźňánéndrie a karméndrie), mysl (manas), jáství (ahankára), rozlišovací schopnost (buddhi) a pět funkcí prán. Toto tělo v sobě obsahuje příčiny znovuzrození do dalšího hmotného těla, když nastane čas reinkarnace.
Samotné vědomí (átma) se může nalézat ve třech stavech. První stav se nazývá bdělý, probuzený (džagrati). Tehdy smyslové orgány vnímají předměty a mysl, manas spolu s rozlišovací schopností, buddhi je zaznamenávají a třídí. Druhý stav vědomí je spící (svapna). Tehdy smyslové orgány nevnímají a manas s buddhi zpracovávají jen vtisky zaznamenané dříve za bdělého stavu. Třetí stav vědomí je spánek beze snů (sušupti). Tehdy se zastaví i činnost manasu a buddhi ovládá temná guna (tamas). Vědomí zažívá pouze, že šťastně spí a že si není vůbec ničeho vědomo. Takto se nazývají tyto tři stavy v mikrokosmu našeho těla. Z kosmického hlediska zažívá tyto stavy i makrokosmos. Tehdy se nazývají virat, hiranjagarbha a avjakta.
Ovšem za těmito třemi stavy je stav čtvrtý, nazývaný turíja a za ním transcendentální stav pátý, který již nemá jméno.
Úrovně vědomí (lóky, svargy, světy)
Vše, co je obsaženo nahoře ve vesmíru, makrokosmu, je v nějaké obdobě obsaženo dole, v lidském těle, mikrokosmu. Samotný vesmír, universum se skládá z Mahábrahmánda, velkého vesmíru a z nespočtu Brhatbrahmánd, které se z něj vyvinuly. Spis Višvara tantra praví: "To, co je zde, je jinde. To, co zde není, není nikde." Makrokosmos má svůj svislý sloupec, horu Méru, který se táhne od vrcholu až ke dnu. Je čtrnáct světů, oblastí, které sestupují od nejvyšší, jíž je Satja lóka. Je sedm vyšších a sedm nižších světů. Hora Méru lidského těla je páteřní sloupec a čakry uvnitř něj jsou světy nazývané sídla. Satja lóka se nachází v sahasráře a postupně dolů v odpovídajících čakrách jsou Tapah, Džanah, Mahah, Svah, Bhuvah a Bhúh lóky. Pod múládhárou a v kloubech, bocích, konečníku a rozmnožovacích orgánech jsou nižší světy. Kosti poblíž páteřního sloupce se nazývají kula párvata, což je řetězec sedmi hlavních, indických hor. Tato oblast tedy odpovídá zemi. Vodě odpovídají jako řeky nádí. Sedm ostrovů je sedm složek, substancí lidského těla (dháta) - kůže, krev, svaly, šlachy, kosti, tuk, semeno. Pot a slzy jsou jako oceány. Oheň existuje jako kámágni v múládháře, badala v kostech, bleskový oheň je v sušumně a zemský v pupku. Tak jako je makrokosmos udržován pránou a dalšími váju, druhy vzduchů, je naše tělo udržováno pomocí deseti váju. Pro obojí je stejná ákáša (éter). Svědkem v lidském těle je puruša a v makrokosmu mu odpovídá hiranjagarbha. Sedm nižších světů se obvykle nazývá patály.
Devět bran lidského těla
Na závěr, po vysvětlení mikrokosmu lidského těla, si ještě uvedeme devět otvorů, bran, kterými uniká z těla energie, a které se proto při praktikování tantry různými cvičeními uzavírají. Jsou to nejprve dvě uši, dvě oči, dvě nosní dírky a ústa. Zde jde především o ovládnutí pěti smyslů - zbytečně nenaslouchat všemu, neulpívat pohledem na tom, co rozptyluje mysl, provádět co nejdelší zadržování dechu a ovládat chuť k jídlu a mluvení. Zbývající otvory jsou konečník, kudy uniká apána váju. Zde se provádí jeho stah múla bandhou, která obrací její směr. A nakonec jsou to pohlavní orgány, kudy vybíjením nesprávným sexem uniká nejvíce energie. Zde se učíme ovládat tuto energii, nebýt jí strženi a přeměňovat ji například oli mudrami a dalšími cvičeními na energii duchovní, ódžas. Potom také snáze probudíme kundaliní šakti. Po vysvětlení některých těchto základních pojmů si budeme schopni v další kapitole udělat přehled čaker, kterému hlouběji porozumíme.
