Rozpravy o tantře – 17. část

Popsali jsme si nyní všech šest čaker a cestu kundaliní šakti do místa, kde se sjednotí se svým Milovaným, aby uhasila žár a nalezla nejvyšší uspokojení.

. Její vzestup nám přiblížil naše tělo fyzické i psychické, vysvětlil příčinu našich přání a emocí. Prošli jsme tělem hrubohmotným i jemněhmotným, uvědomili si všechny živly i mysl. Ale stále se nacházíme na úrovni projevené, kde je polarita, byť v harmonii a guny, byť sjednocené.

Nyní nastala chvíle k tomu, abychom překročili toto vše a vstoupili do neprojeveného bytí transformačním bodem bindu. Tehdy zmizí naše individuální já a my přestaneme být. V tomto okamžiku zemřeme, ale budeme žít mnohem víc a intenzivněji. A to je jen velmi přibližné vyjádření toho, co nastane, vstoupíme-li do sahasráry.

Sahasrára

"Nad měsíční oblastí je položen zářící tisíciplátečný lotos.

Tento dárce osvobození je mimo mikrokosmos těla.

Jeho skutečné jméno je hora Kailás, kde sídlí velký Šiva, nazývaný Nakula.

Je nezničitelný a bez konce.

Jakmile člověk objeví toto nejtajnější místo,

bude osvobozen od znovuzrození v tomto vesmíru.

Cvičením této jógy získá moc tvoření a ničení tvorstva.

Pokud je jeho mysl stále upřena na toto místo,

jež je sídlem velké labutě (Hamsa) a je nazýváno Kailás,

pak jogín zbavený nemocí se dožije vysokého stáří a vzdoruje smrti.

Jakmile se jogínova mysl rozplyne ve velkém bohu zvaném Kula,

pak dosáhne úplného samádhi a stane se neochvějným.

Nechť jogín neustále saje nektar plynoucí z hory Kailás.

Tím oklame smrt a opanuje Kulu.

Síla Kuly je vstřebána hadí silou a člověk pak splyne s Paramátmou."

Šiva Samhita, verš 151-157

Při popisu měsíčního bindu jsme se zmiňovali o tom, že je již součástí kauzálního (příčinného) těla meziprostoru, nazývaného kárana vántara šaríra, které je nad ádžňa čakrou a pod sahasrárou.  V něm se nachází velký zvuk (mahánáda), v němž se rozpouští váju (živel vzduchu). Je polovinou Šivy, neboť má podobu pluhu a projevuje se čirou inteligencí (buddhi). To je třeba vysvětlit. Šivu v sanskrtu vyjadřuje písmeno HA. Je-li odstraněna jeho horní část, má ta zbývající podobu indického pluhu a zároveň, protože je ardhanaríšvara, napůl muž a napůl žena, stává se jeho polovinou šakti. A ta je tím zvukem náda.

Nad tím vším je lotos s tisíci plátky směřujícími dolů, lesklý a bělejší než Měsíc v úplňku. Jeho vlákna jsou zbarvena jako mladé Slunce a světélkuje písmeny celé sanskrtské abecedy (bez písmena kša) postupujícími v obráceném pořadí zprava doleva (dakšinávarta) 50 krát dokola.

Okvětní lístky jsou rudé nebo v barvách duhy. Díky tomu Měsíci v úplňku je mandala nazývána púrna čandra (úplněk). Na rozdíl od prostoru v múládhára čakře, nazývaném též Kula, se proto sahasráře říká také Akula.

Uvnitř čandra mandaly je trojúhelník, který září jako blesk a uvnitř něj září velká prázdnota (mahášúnjá). Tou je parabindu neboli Íšvara sídlící v brahma. Parabindu, ač je tak jemné a nepostižitelné, lze spatřit díky meditaci na ama a nirvána kály v trojúhelníku. Je 17 kalů neboli astronomických dílců měsíčního průměru. Tyto dva výše zmíněné jsou příčinou kanutí nektaru. V sahasráře se nachází brahma a átma všech bytostí. Je v ní nejvyšší blaženost povstávající ze spojení Šivy a Šakti (rasa a virasa). Tato nejvyšší blaženost se nazývá též paramahamsa (nejvyšší labuť). Výraz hamsa (nebo hansa) čili duše, též džíva, vznikl ze dvou slov: HAM je bindu, bindu je puruša, SA je visarga, visarga je prakrti. Hamsa je jejich spojení, které prostupuje vesmír. HAM je také nádech, SA je výdech. Celý náš život probíhá jejich spojení, spojení Šivy a Šakti. Jakmile ustane, skončí život. Je důležité si uvědomovat nádech a výdech a jejich spojování a dosahovat jejich co největšího zpomalení, až zastavení, protože počet dechů je dán. Při zastavení dechu se prodlužuje život, vymazávají se karmické vtisky a dosahuje se nakonec stavu za myslí.

Ačkoli si popisujeme, že sahasrára začíná nad horním patrem v lebce, kde končí sušumna a to jak vypadá její struktura, ona je zároveň tvarem (akára) i bez tvaru (nirakára), je za vším, vše překračuje, a proto není tvarem dotčena (nirvikára), je to naprostá prázdnota (šúnja), místo bez jakékoli opory (niralambapúri) a zároveň je plností všeho. Je to vše i nic (brahma). Náleží do úrovně pravdy (satja lóka) v nesmrtelném, věčném těle blaženosti (ánandamaja kóša).

Přísluší jí bídža mantra AH (visarga). Při jejím dosažení je slyšet prvotní zvuk ÓM vnitřním sluchem. Je k ní řazena Mahášakti, ale zároveň jakékoli jiné božstvo. Proto ji jedni nazývají sídlem Šivy, další Višnua, opět další Déví a všichni mají pravdu. Stejně tak je nazýván nejvyšší zde dosažený stav vědomí mnoha jmény - samádhi,  nirvána, kaivalja, seberealizace, osvícení, nejvyšší nebe (vaikuntha lóka), podle Jóga súter nirvikalpa, samádhi atd.

Dosáhne-li člověk tohoto nejvyššího stavu, již nikdy se nezrodí v tomto vesmíru a požívá stálé blaženosti. Má nejvyšší poznání a je obdařen příjemnou a laskavou řečí, která má v sobě přesvědčivost (vák siddhi).

Kundaliní

Celou dobu zde popisujeme, jak cesta osvobození závisí na vzestupu kundaliní šakti. Nyní si na závěr ještě přiblížíme, jak k tomu prakticky dochází a co se děje během této cesty s  kundaliní.

Kundaliní, která spočívá v múládhára čakře spící, se musí nejprve probudit. Je obtočena 3,5 krát kolem lingamu, jehož vstup uzavírá svou tlamičkou.

"Ten, jehož celá bytost je ponořena v brahma,

potom probudí Déví pomocí húm kára,

prorazí střed lingamu, jehož ústa byla uzavřena a tudíž neviditelná

a pomocí vzduchu a ohně (v něm) ji umístí dovnitř brahmadváry."

Šat čakra nirúpana, verš 50 (část)

Znamená to, že je třeba mentálně opakovat mantru hamsa a přitom provádět jemnou ašvini mudru. Mantra by měla být přenesena do múládháry a pohybovat se spolu s kundaliní. Tam je třeba probudit vášeň kundaliní (oheň) kumbhakou ( zádrží dechu ), ašvini mudrou a mantrou. Pak se správně zaměří ke špičce lingamu, prorazí ho a začne stoupat. Než se však zvedne, musí v múládháře dojít k jejímu spojení s lingamem pomocí sexuálního spojení (káma rasja). Během svého stoupání musí prorazit tři lingamy (svajambhú v múládháře, bána v anáhatě a itára v ádžňa čakře), dále šest čaker a v nich pět Šivů, což je dohromady 14 uzlů (granthi). Naplněná touhou se v sahasráře spojí se Sadášivou. Z této rozkoše, která se projeví i tělesně a zároveň může být i tělesným spojením doprovázena, vzniká nektar, který opojí blažeností a dává osvobození (mókša). Při stoupání se od první čakry vše v kundaliní rozpouští, pak se vše rozpustí do prakrti a to v parabindu. Této cestě rozpuštění a zničení všeho se říká laja krama. Následně se kundaliní uspokojená vrací stejnou cestou zpět do múládháry, vše oživuje a naplňuje blažeností (mudrakára). Této zpětné cestě se říká sršti krama.  Směrem vzhůru je zářící, zpátky je oživující díky nektaru. Teprve tehdy je naplněn pravý účel kundaliní šakti a jogín dosahuje naprosté spásy.