Rozpravy o tantře – 27. část

Nyní se naskýtá otázka, jak spolu souvisí tantra a jóga, protože jste při pozorném studiu Rozprav o tantře mohli zjistit mnoho styčných bodů.

Není divu, když jóga je nedílnou součástí tantry, bez níž se v podstatě tantra nedá praktikovat. Avšak jóga se v průběhu věků oddělila od tantry jako samostatné učení a praxe. Dle jejích jednotlivých metod také dostala různé názvy. Též rozšířila svůj obsah o mnoho dalších prostředků, které jsou pro praxi tantry zbytečné. My si tedy nejprve vysvětlíme, co je to jóga, potom její metody a řekneme si, které z nich se v tantře využívají. 

Slovo jóga je odvozeno ze sanskrtského kořene judž, což znamená spojit, sjednotit. Myslí se tím sjednocení džívy neboli vtěleného ducha s paramátmou neboli nejvyšším duchem a praxe, pomocí níž lze tohoto sjednocení dosáhnout. Ve skutečnosti toto spojení stále existuje, ale díky iluzi naší oddělenosti si je musíme znovu uvědomit. A jóga je realizování této identity. To, co způsobuje tuto iluzi, je závoj máji přes naše vědomí, a co tento závoj odstraňuje, je jóga. Nejsilnějšího prostředku, jakého k tomu užívá, je poznání (džňána). A největším nepřítelem je egoismus (ahankára). 

 Člověk neexistuje bez činů, nemůže být ani na okamžik nečinný. Tyto činy, které jsou na úrovni mentální, slovní a fyzické, jsou příčinou neustálého putování od zrození k smrti a dalšímu zrození. A zastavit tento koloběh (sansáru) lze pouze osvobozením (mókšou), tedy poznáním, že já jsem brahma (aham brahmásmi). Tento proces je nazýván různými termíny - spojení kulakundaliní s paramašivou, individuální duše (džívátma) s nejvyšší  duší (paramátma), stav mysli nebo látky mysli, v němž je zkroceno, ovládnuto vyvstávání vznětů (čittavrtti), spojení Měsíce a Slunce (hatha jóga), spojení prány a apány (tantra) nebo náda a bindu - vždy jde o to samé. 

Jógu lze rozdělit na dva hlavní směry - hatha jógu a samádhi jógu (či rádža jógu). Bohužel je jóga často spojována s přehnanými způsoby sebeumrtvování. To je způsobeno tím, že její součástí je odříkání, askeze (tapas), která slouží především k pročištění fyzického těla, aby v něm mohly správně proudit všechny druhy energií. K tomu slouží určité očistné techniky (šatkarmy), jimiž se obvykle promývají všechny tělesné otvory a trávicí trakt. Při zaujímáníurčitých tělesných pozic (ásán či muder) potom může být energie vedena do konkrétních místspolu s krví a dechem. Tyto techniky se však nesmí stát samoúčelné, protože jsou pouzepomocnými vnějšími členy jógy (bahiranga). Teprve po jejich zvládnutí lze úspěšněpraktikovat skutečné vnitřní členy jógy (jóganga), jimiž jsou upření pozornosti na jeden předmět (dhárana), spojení látky mysli (čitta) s tímto předmětem tak, že mezi nimi vznikne tok, meditace (dhjána) a nakonec sjednocení se s tímto předmětem a jeho poznání, což je samádhi. V tomto případě je toto samádhi nazýváno savikalpa samádhi. Je-li odstraněna poslední stopa po oddělenosti mezi jogínem a předmětem, dosahuje se ve vytržení nirvikalpa samádhi.

Ovšem, jak bylo řečeno, bez těchto pomocných, vnějších členů jógy lze těžko něčeho podstatného dosáhnout, takže je nelze vynechat. To platí také pro tantru. K tomu se musí přidat ještě to, že jsou různé typy adeptů, kteří chtějí praktikovat a opět jen někteří díky svým karmickým předpokladům dosáhnou cíle, tedy osvobození (mókša, mukti). 

Ale ze všeho nejdůležitější je základ obou cest - jama. Ta se zároveň stává svými zásadami jakýmsi přirozeným universálním slibem pro všechny živé bytosti. Tyto zásady je třeba správně pochopit a přirozeně zažít, aby se staly součástí života praktikujícího. 

Jama obsahuje pět zásad. Z nich je ale nejdůležitější ahinsa, neubližování. Ta má v podstatě v sobě obsaženy všechny ostatní zásady. Jejich uskutečňování je vždy míněno v myšlenkách, slovech i činech. Již samotná touha, chtění, slabá závist či úmysl, který se mihne vaší myslí, jsou činem, jejž jste vyslali, a který zanechává stopu ve vašem vědomí. Proto je tak důležitá bdělost, pozorování své mysli, uvědomování si všeho. Neubližování není míněno pouze vůči ostatním, ale také vůči sobě samému. Týká se potom nejen těla, ale i negativního smýšlení vůči sobě, neupřímnosti, pokrytectví či třeba falešného sebeobdivu. Někteří tuto  zásadu zjednodušují na nezabíjení ostatních živých tvorů. Z toho potom vyplývá i důvod k vegetariánství. To samo o sobě je dobré, protože očišťuje tělo i mysl, ale musí být individuálně zvoleno pro každého trochu jinak. Jsou oblasti ve světě, kde není možné vegetariánství z nedostatku plodin dodržovat. A je třeba si také uvědomit, že vždy je vlastně nějaká živá bytost zabíjena, i když ji nepožíváme. V tomto směru se snaží být důslední džinisté tím, že nosí plátěnou roušku přes ústa a nos a před sebou zametají cestu. Ale to už je přehnané, protože naprosté nezabíjení není možné nikdy dodržet. Podstatné je nechtít svým úmyslem ubližovat. U všech zásad jamy je důležitý úmysl.

Mezi další pak patří satja, pravdivost, nelhaní, astéja, nekradení, aparigraha, nehromadění a nakonec dosti diskutabilní brahmáčárja, spočívání ve vědomí brahma, čistota. Tato zásada je často interpretována jako celibát, zdržení se pohlavního styku. Ve skutečnosti však tato zásada znamená vědomí, v němž nic nevyvstává, obdobně jako v brahma, vědomí, kdy nevznikají touhy, chtění v důsledku vnějších, ale i vnitřních podnětů přinášených prostřednictvím smyslů. Naprosté se zdržení uspokojení sexuální touhy je i v rozporu se čtyřmi cíli lidského života podle véd (čaturvarga), mezi nimiž je též káma, uspokojení rozkoše, vášně, pohlavního pudu. Káma, je-li pouze potlačena, vyvolává obdobné účinky jako neutišení žízně, hladu nebo třeba vyměšování. Tyto pocity nejsou příjemné, protože jejich uspokojení je přirozené. Jen se musí vždy zvolit správná, střední cesta, která nevyčerpává energii. Pouze v tantře, kde jsou speciální cvičení, přeměňující tuto energii v energii duchovní (ódžas), lze dodržovat celibát. A ten je také u sádhaků, kteří nemají předpoklady na práci přímo s pohlavní energií, vyžadován. Je-li však vědomí bez chtění vzniklé z dalších cvičení, není potřeba tolik silná. 

Je jasné, že dodržování těchto zásad vyplývá z ovládnutí mysli neboli odtažení pozornosti vědomí od vnějších předmětů, stažení tohoto vědomí dovnitř (pratjáhára). Znamená to, že podněty, které smysly zaznamenávají, jsou pouze uvědomovány, ale nereaguje se na ně, pokud nechceme. To je velmi těžké a lze toho přirozeně dosáhnout po delší době praxe nejen jamy a nijamy (doporučených omezení), ale i cvičením ásán a také pránájámy. Pránájáma se svými různými dechovými vzorci snaží o co nejdelší zadržení dechu po nádechu nebo výdechu (kumbhaka neboli šúnjáka). Toto zadržování zpomaluje víření vznětů či vyvstávání vtisků v látce mysli (čittě) až k jeho zastavení. To je cíl jógy a tehdy je zažívána pravá podstata našeho bytí (svarúpa). Ta je prostoupena klidem, blažeností a poznáním. Ovládnutí smyslů, dechu, těla a mysli je pro tantru to nejdůležitější. Z toho jasně vyplývá, že většina technik jógy se v tantře využívá. V józe se tedy, jak jsem již výše zmínil, teprve potom může začít se soustřeďováním. A právě v tantře je soustřeďování a uvědomování si těla, energie, dechu, vzrušení, chtění to nejpodstatnější, protože se v ní, na rozdíl od jógy, zpracovávají podněty, které přinášejí smysly. Aby se nás jejich působení nezmocňovalo, nestrhlo nás k uspokojení, využívají se mantry, práce se zvukem vůbec, s dechem a vizuálními objekty, jantrami. Ovšem, aby se všechny tyto prostředky mohly použít, musí být sádhak schopen soustředění. Čili začít tantru bez řádného zvládnutí technik jógy je nemožné. Tantra v žádných západních kurzech na to nebere ohled. Je vyučována spíše jako jakási sexuální terapie nebo vzrušující masáž. Jak si vysvětlíme dále, techniky tantry jsou velmi náročné jak fyzicky, tak psychicky a nemají s tímto nic společného. Ačkoli je součástí tantry i uspokojení (bhóga), je toto uspokojení ovládnuto, je uvolněné a neovládá nás. Jen tehdy může vést k dosažení sjednocení a osvobození se.