Ale takový život je závislý pouze na těch vnějších prostředcích. Změní-li se nějak, jsme nešťastní, trpíme. Hledá-li totiž člověk ten pravý stav vědomí (svarúpa), není v něm místo pro sobectví. Avšak k pochopení tohoto je třeba mít pravé poznání (pramána). To se získává buď intuitivně, nebo nepřímo usuzováním, nebo přijímáním z pravého zdroje, jímž je učitel nebo nějaké svaté písmo. Všechny ostatní způsoby nám nedávají správný výsledek. Většina lidí totiž usuzuje ze svých zkušeností a zážitků a tyto představy či slova kombinuje do výsledného poznání (vikalpa), které je vytvořeno pouze z abstraktních představ. Ze všeho asi nejsilnější je však vzpomínání si a vybavování si dříve zažitého (smrti), kterého se nemůžeme ve své mysli zbavit a chceme, aby se znovu vrátilo a opakovalo. To platí také pro to, co naopak nechceme, aby se opakovalo, co bylo nepříjemné. U vysokých duchovních stavů to může vést k zastavení dalšího postupu, kdy chceme znovu zažívat určité blažené nebo klidné meditační zkušenosti. Ve všech případech je třeba vše odložit.
To se snadno řekne, tíže udělá, i když máme doporučení, jak na to. Jóga sútry praví, že toho lze dosáhnout pomocí jógického cvičení (abhjása) a nepřipoutaností, přesněji nezabarvováním své mysli prožitky (vairágja). Toto jógické cvičení se musí stát trvalým stavem, a je ho tedy třeba provádět delší dobu, nepřetržitě a se soustředěnou pozorností (J.s., I.kapitola, 12-14). Většina lidí to sama nedokáže, i když si to často myslí a potřebuje učitele. Ten je má v této snaze povzbuzovat, když mají pochybnosti a nedaří se jim, vést je tak, aby se jejich život proměnil ve službu pro druhé a nevázat je na sebe či své učení, nýbrž jim nechat svobodu třeba i odejít. Každý učitel je s žákem spojen jako rodiče s dětmi nerozlučným svazkem, ale stejně tak jako děti musí odejít do svého samostatného a vlastního života, je to tak i s žáky. A stejně tak se oba k sobě navracejí, váží si sebe navzájem a pociťují vděčnost. V současné době je obvyklejší vytvářet uzavřené skupiny žáků, kteří uznávají pouze svého učitele, ostatní učitelé je nezajímají a stejně tak lidé, kteří nenásledují jejich cestu. Takoví žáci byli zavedeni na nesprávnou cestu. Těm praví opět Jóga sútry, že všichni praví učitelé jsou jen projevem toho nejvyššího učitele v nepřerušeném řetězci, který pokračuje již od těch nejstarších časů (J.s., I.kapitola, 24-27).
Ovšem, samozřejmě, že nestačí pouze učitel a jeho vedení a rady. Tím nejdůležitějším činitelem je člověk sám. Musí vyvinout úsilí, být trpělivý a neočekávat okamžité výsledky, mít odvahu (vírja) ve všech situacích a vážit si sebe a nepochybovat o sobě. Tak je tomu ostatně u všeho, kde chceme dosáhnout výsledku. A stejně tak i v józe či na duchovní cestě si musíme ustanovit pro sebe nějaký řád, pravidla, která budeme dodržovat, ale která nás přitom nebudou spoutávat. Tomu se říká nijama. Jsou to určitá doporučení, která si každý podle sebe upraví, jak on potřebuje. Někdo si totiž vysvětluje duchovní cestu (sádhanu) tak, že se nebude spoutávat konvencemi a společenskými omezeními a bude si dělat, co chce. Tak se často z těchto lidí stávají exoti, hrdi na to, že se odlišují od těch, kdo neusilují a jen si své ego posilují. Každý jsme postaven ve společnosti na určité místo a tam bychom správně měli fungovat. To neznamená, že se nemůžeme vymknout z tohoto postavení, ale že je třeba v něm být co nejdokonalejší a nejopravdovější a přijde-li čas, tak je změnit. Zjistěte způsob, jak skloubit svá duchovní pravidla s pravidly společnosti a nalézt si vlastní řád. To znamená především zvolit si ve své sádhaně to, co budeme provádět každý den pravidelně a to, co jen příležitostně, např. cvičení ásán, meditaci, praxi mantry, studium písem, poslech meditační hudby, odpočinek atd. Počítejte také s nepředvídanými událostmi, jakými jsou nemoc, návštěva, nějaký problém, který vyžaduje čas na řešení atd., abyste nebyli v napětí z toho, co vše chcete dodržet. Dávejte si raději méně úkolů, až zjistíte, zda je možnost si další přidat. Pak bude vše přirozené. Musíte mít ze své praxe radost a ne ji brát jako povinnost, kterou si musíte honem odbýt, abyste si mohli oddechnout, že už jste splnili to, co jste si předsevzali. I když půjde třeba o něco, kdy se budete muset přemáhat, abyste to dokázali, dejte do toho své srdce a časem dosáhnete přirozenosti. O jaké činnosti půjde, si povíme příště.
Jiří Mazánek Jiří Mazánek – učitel jógy, tantry, hráč meditační a duchovní hudby (viz www. jirimazanek.info)
