Rozpravy o tantře – 23. část

Při vysvětlování stavby lidského těla jsme si řekli, že z něj energie uniká devíti branami, které je třeba se naučit uzavírat, abychom energii udrželi.

Při popisu těchto bran vyplynulo, že jde v podstatě o ovládnutí smyslů. Ve většině duchovních cest se toto ovládnutí smyslů chápe tak, že se prostě nepoužívají nebo se jim určuje to, na co se jen užívat smějí. Tantra nám ale ukazuje, že pod uzavřením bran se nerozumí smysly nepoužívat - což je vlastně prakticky nemožné - ale že se mají užívat správně a že nám potom naopak dokonce mohou pomoci na duchovní cestě. Už jsme si uvedli první dva příklady - zrak se může využít při praxi s jantrami a sluch, případně chuť, řeč, při praxi manter. Nyní se budeme věnovat dechu.

Pránájáma

Výraz pránájáma se obvykle překládá jako dechová cvičení. S dechem se skutečně pracuje, protože je nosičem životní energie, prány. Protože Jama je indický bůh smrti, jde při této praxi především o zastavení dechu. Toto zastavení dechu musí být přirozené, ne vynucované, spojené s přemáháním, až dušením. Musí prostě nastat samo a samo skončit. Zastavení dechu může být v nádechu (kumbhaka) nebo ve výdechu (šúnjaka). Každá z těchto zádrží působí jinak. K dosažení a prodloužení těchto zádrží existuje řada předběžných cvičení. Skoro vždy jsou doprovázena jedním z nejdůležitějších cviků, který zabraňuje poškození plic a zároveň je součástí mnoha složitějších tantrických cvičení. Je to džalandhára bandha. K jejímu provedení je třeba po nádechu (nebo výdechu) silně stáhnout všechny krční svaly a v tomto napětí sklonit hlavu, až se brada dotkne krční jamky a takto zůstane do skončení zádrže. Pak se pomalu zvedá a podle druhu zádrže se buď vydechuje nebo nadechuje.

Zádrže se provádějí proto, že dech má přímý vztah k mysli a mysl k dechu. Zastaví-li se dech, zastaví se také vyvstávání v mysli a naopak - zastaví-li se mysl, zastaví se přirozeně dech a my přímo vstřebáváme pránu, která je tou složkou dechu, která nás udržuje při životě. Zastaví-li se mysl, nic v ní nevyvstává a zažíváme stav za myslí, tzv. čtvrtý stav vědomí, turíja. V něm nejen pociťujeme velkou blaženost, ale také získáváme přímé, bezprostřední, nerozumové poznání. Pro každou duchovní cestu je důležité ovládnout svá přání a chtění, pro tantru, kde se pracuje také se sexuální energií, která se nepotlačuje, obzvláště, protože není-li ovládnuto chtění a vyvstávají touhy, není možné vůbec tato cvičení provádět.

Při pránájámě se začíná nejprve pozorováním dechu, tzn. cesty nádechu do plic, zastavení dechu v plicích, výdechu z plic a opět zastavení dechu po výdechu z plic. Při tomto pozorování by se měla udržet bdělost, neusínat, nesnít a stále si být vědom cesty dechu. Toto cvičení se ostatně využívá při meditaci. Potom následuje dýchání jen jednou nosní dírkou. Tím posilujeme průtok energie buď měsíčním nádí, levou nosní dírkou, ženskou energii nebo slunečním nádí, pravou nosní dírkou, mužskou energii. Při cvičení nádí šuddhi neboli čištění nádí nadechujeme levou nosní dírkou, zatímco pravá je uzavřena, vydechujeme po otevření pravou dírkou, zatímco uzavřeme levou dírku a stejnou cestou zpět nadechujeme pravou, uzavřeme ji a vydechujeme levou. To je jeden okruh. Těch potom provádíme více, podle možnosti svých plic.

Teprve po takovémto zpevnění a zvětšení kapacity plic začneme přidávat krátkou zádrž po nádechu. Když si na ni zvykneme, zkoušíme počítat dobu nádechu, zádrže a výdechu. Poměr by měl být 4-16-8 a stejně tak zpět. Ovšem dlouhá zádrž ze začátku není možná, tak se zkracuje na 2 doby a učíme se ji postupně, přirozeně prodlužovat. Začínáme třeba poměrem 2-8-4. Důležitá je 2x delší doba výdechu a zádrž postupně 4x delší než nádech. Stejně tak jako se ze začátku poměr dělí dvěma, tak se potom naopak může zdvojnásobovat atd.

Je však mnoho dalších, jiných poměrů mezi nádechem a výdechem a zádrží dechu, které slouží k určitým speciálním účelům. Dech se využívá při prodýchávání čaker, spojuje se s mantrami, vede se s dechem vědomí do různých částí těla atd. Cvičí-li se potom třeba v páru, slaďuje se dech vzájemně nebo každý z dvojice dýchá jen jednou nosní dírkou a jsou různé jiné možnosti. Další důležitý dech využívaný v tantře se nazývá udždžají. Při nádechu se jemně stáhnou svaly v hrdle, takže dech má trochu odpor při průchodu a obvykle vydává jemný chrčivý zvuk podobný chrápání. Výdech probíhá s uvolněným hrdlem. Tento dech čistí pátou čakru a časem je při něm získáván nektar amrta. Je součástí mnoha složitějších cviků. Další cvičení, kde se pracuje s dechem, se nazývá kapalábhátí, v překladu svítící lebka. Pojmenování získalo podle toho, že čistí oblast hlavy jak ve fyzickém těle (prokrvuje mozek), tak v jemněhmotném těle (vypuzuje myšlenky, čistí mysl). Při tomto cvičení se prudce vydechuje nosem a přirozeně, pasivně se nechají plíce nadechovat. Obvykle jde při výdechu břišní stěna sama dozadu. Je dobré si měřit počet výdechů a postupně je zvyšovat a později také zrychlovat, nebo je provádět vícekrát za den s menším počtem. Také lze tento cvik provádět jen jednou nosní dírkou, chceme–li zesílit tok energie jedním nádí, nebo dírky střídat a zakončit nakonec vždy džalandhára bandhou. 

Tomuto cvičení je obdobná bhastrika, která je ovšem intenzivnější, protože u ní je aktivní i nádech. Pomocí ní lze také prodýchávat a aktivovat čakry. Obě tato cvičení je nutné provádět s otevřenýma očima, aby se nezatočila hlava a člověk neupadl. Také se musí sledovat, kdy skončit, dle možností svého těla. Nic se nesmí přehánět a zkoušet dosáhnout co nejvyššího počtu a co největšího zrychlení dechu. Toto cvičení má velký vliv na stav vědomí a snadno se při něm můžete dostat do nadvědomého stavu, či do jakéhosi transu. Tehdy neovládáte své tělo a to může začít vykonávat samo nějaké pohyby, třeba tančit apod. Stejně tak může člověk začít plakat nebo se smát, či třeba mluvit nějakou neznámou řečí a různé další věci. Proto je třeba takovouto intenzivní praxi vždy provádět pod vedením kvalifikovaného učitele, aby nedošlo ke zdravotním nebo psychickým problémům. Ty jsou způsobeny buď potlačenými psychickými a emocionálními bloky (samskárami), které se mohou dechem uvolnit nebo také skrytou, třeba srdeční vadou apod. Proto, ačkoli je bhastrika zdravé cvičení, její intenzivní provádění nedělejte sami a vždy sdělte své zdravotní potíže.

Ze všech těchto důvodů jsou také velmi důležité pozice těla, v nichž se tato dechová cvičení provádějí. Vždy by mělo jít o nějaký druh sedu, při němž je páteř rovná a tělo vzpřímené, ale uvolněné. Nejvhodnější je pochopitelně lotosový sed (padmásána), z něhož nelze upadnout, tělo se pouze může zhroutit. Ten je ovšem pro většinu lidí příliš těžký, nebo v něm dlouho nevydrží. Další velmi vhodný sed je siddhásána, dokonalá pozice či pozice siddhů. Při něm se umístí pata levé nohy (u mužů), pravé nohy (u žen) na perineu, hrázi a druhá pata se položí nad pohlavní orgán, kotník nad kotník. I tato pozice může být těžká, tak se potom využívá ještě třetí druh sedu se zkříženýma nohama, pozice svastiky, svastikásána. Zde jsou nohy položeny na zemi, kotníky za sebou. Pro ty, kdo těžko zkříží nohy, se doporučuje sed na patách, diamantový sed, vadžrásána. I ten však může být pro někoho těžký a navíc již není tak pevný. Aby se mohla pránájáma cvičit, je nutné tyto sedy procvičovat, aby se v nich dalo vydržet delší dobu, tzn. aspoň půl hodiny.

Pránájámu je nejlepší provádět brzo ráno, případně při přechodu denních cyklů, tzn. v poledne, při západu Slunce, ale také třeba o půlnoci. Každá z těchto dob má opět určité účinky. Zásada však je - vždy cvičit s prázdným žaludkem - nebo poloplným, nenutit se ke cvičení, když cítíme, že plíce nemohou, dusí se, či jsme unaveni a nepřepínat délku jak cvičení, tak zádrží dechu. Vše má být zcela přirozené a příjemné. Potom lze z pránájámy mít užitek.