Rozhovor s Ing. Jiřím Mazánkem

Rozhovor s Ing. Jiřím Mazánkem (učitelem jógy,  tantry, vydavatelem, autorem knihy "Píseň mého srdce 1" a hudebníkem meditační a duchovní hudby )   Dotazy kladl Jan Jelínek, distributor knih, Knihkupectví Hledající

1) Známe se již téměř "od počátku věků" - tedy někdy od roku 1991 - a
ani tento rozhovor ve Zpravodaji není úplně první. Jelikož však od
posledního uplynulo již přes dvanáct let a mezitím jsme kromě jiného
pravděpodobně vstoupili do věku Vodnáře, napadlo mne se Vás poptat znovu. První otázka proto zní: Pociťujete nějak nové energie, které měly přijít s loňským koncem mayského roku a posunutím jarního bodu ze znamení Ryb do znamení Vodnáře?

Tyhle věci tak neprožívám, ani se jimi zvlášť nezabývám. Možná je to také tím, že jsem pořád nějak ve svém světě lásky a jsem pak zranitelný, když mi to okolní svět připomene. A to je, bohužel, každou chvíli. Nesmírně věřím na přátelství a na to, že lidé toho druhého nezklamou. Ale nechtěl bych, aby to vyznělo nějak smutně. Mám rád lidi a legraci a často mi do smíchu není, hlavně když mám „platit složenky“, ale nermoutím se tím. Dělám to, co mám rád a kolem jsou stále krásní lidé. To, co mám v horoskopu, mi zatím nevychází, ale co se dá dělat. Energie z vesmíru k nám stále proudí, důležité je, na jaké se naladíme. Stejně to nemůžeme ovlivnit, důležité je být pozitivní a pomáhat druhým.

2) Svého času jste vydával knihy sám v nakladatelství Pražská Prajága -
na poslední knihu jsme se rozhodli spojit síly dohromady a "Píseň mého
srdce 1" tak vyšla v režii našeho knihkupectví. Zda to bylo spojení
plodné, rozhodne ještě budoucnost - prozatím jsem mírně optimistický.
Váhal jste při plánování vydání ještě nad dalšími možnostmi?

Všechno jsem jako vždy odevzdal. Má-li to být a je-li to pro ostatní dobré, tak to jistě bude.Všichni jsme jen nástroji, ať vědomě nebo nevědomě.

3) Znovu listuji Vaší knihou a zastavuji se nad místy, která mi upoutala
zrak. Pojďme se nad ně na chvíli přesunout. Možná budou mírně vytržena z
kontextu, ale snad nás na energii knihy alespoň mírně naladí. "Mějte
pochopení pro chyby ostatních, ale nuťte je, aby je odstraňovali." To je
poměrně přísné posouzení a nabádá, abychom nepropadali letargii.
Myslíte, že není v rozporu s doporučením "neposuzování"? Týká se to
třeba hodně i výchovy našich dětí?

Tak občas se s touto poznámkou u lidí setkávám, nejvíce u jedné mé skvělé pomocnice. Je třeba odlišit destruktivní kritiku, která chce ublížit nebo třeba i urazit od té, která vám pomůže. Někdy to však lidé tak neberou, protože nepochopí. Člověk, který druhé miluje, prožívá nějak víc jejich chyby a bolí ho to. Pak se snaží jim to nějak sdělit. Je to normální, když se člověk učí ve škole, na nějaký nástroj, u duchovního učitele, protože jinak se ničeho nedosáhne. Samozřejmě, že každému je to třeba říct jinak, někdy také drsně nebo ho i plácnout. Kde je to zbytečné, tam by člověk neměl ztrácet energii.

To platí jistě i pro děti, ač žádné nemám. Myslím si však, že dnes chtějí všechno a většinou to dostanou a to není dobré. Nepoznají, co je to skromnost a co je v životě opravdu potřeba, jsou rozmazlené. Věci, které slouží a pomáhají, prosím, ale mít vše je zbytečné. Společnost se tak díky nám stává konzumní. Proto píši takovéto knihy a dělám pořady v Českém rozhlase a také takovou hudbu hraji, aby se především oslovilo srdce.

4) Ve 24. kapitole se věnujete našim reakcím na kárání ze strany
duchovního učitele. Je asi přirozené, když v nás výtky vzbudí vlnu
nesouhlasu, nepřijetí, když se zkrátka "štětíme". Měli bychom se učit
tato napomenutí přijímat bez odporu? Asi to ale nebude tak lehké...

Vaše reakce vyplývá z toho, že asi nemáte osobního duchovního učitele. Jak je psáno v Guru gítě, ten se nikdy nekritizuje, jen poslouchá. Ovšem, musí to být opravdový guru. Pokud zjistíte, že není, pak je třeba od něj odejít. To však nesouvisí s tím, že vám něco nevoní, že se vám něco nechce dělat, že musíte překonat své ego, což on moc dobře ví.

V Orientu je to normální, zde příliš přemýšlíme a nedokážeme přijímat. To ale neznamená, že máme být ovcemi. Musíme se naučit být k sobě sebekritičtí tím správným způsobem, tedy mít rozlišování neovlivněné našimi přáními a sklony mysli.

5) Povězte nám, prosím, něco o používání zázračných manter "Óm" a "So
ham". Máte zkušenost, jak je lze nějak rozumně zařadit do denního programu
běžného západoevropana?

Věda manter je velmi propracovaná a nelze si vybírat jen tak mantry a občas si je recitovat. Většina těch, co chodí na tzv. zpívání manter, chce mít nějaký příjemný zážitek, aby jim to udělalo dobře.Ve skutečnosti mantry mají očistit vaši mysl i tělo a to často bolí. Záleží na tom, jak to s vámi je. Proto byste mantru měli vždy dostat od zkušeného učitele, nemusí to být hned nějaké zasvěcení, ale měla by být pro vás vhodná. Jsou všeobecné mantry, které může dělat každý a měl by co nejvíce, jako óm, óm šánti atd. Jinak je většina manter spojena s nějakým božstvem nebo účinkem, dále s koncentrací na něco, s dechem atd., k tomu již je třeba kompetentní učitel, pak bude opravdu působit. Jinak je to jen hraní si na Indii, jógu apod.

6) Mája. Krásné přejaté slovo, které dobře vyjadřuje "marnost" světského
života. Nalezl byste pro něj nějaký český ekvivalent? Nebo prosím
alespoň o volnou "slovníkovou" definici či nějakou Vaši asociaci.

To slovo vůbec neznamená marnost. Přeložit bychom ho mohli třeba jako iluze, ale i to vyvolává negativní pocit. Aby vznikl tento svět, vesmír, prostě vše projevené, tedy i my, muselo dojít k polarizaci Bytí a tedy i vzniku máji. Ta způsobuje, že si příliš uvědomujeme to, co vidíme svými smysly a neuvědomujeme si, že jsou omezené a že je něco dál za nimi. Považujeme to, co vidíme, za skutečné a vše ostatní za neskutečné, což není pravda. Pokud nastoupíme nějakou duchovní cestu, začneme zjišťovat, že tomu tak není a vnímat i to tzv. neskutečné. Tehdy jen odhrneme závoj máji a zjistíme, že vše je jedno. Ale je to velmi nesnadné. Jsou to jen dvě strany jedné mince a obě jsou třeba.

7) Přejděme, prosím, též k Vašim hudebním počinům. Sám jste mi řekl, že
naposledy vydané meditační CD "Rituál živlů" patří k stěžejním dílům
Vašeho života. Musím s tím jenom souhlasit, protože hloubky ponoření, do
kterých mne skladby při jejich poslechu vždy strhávají, jsou
neočekávané. Když si navíc představím, že jste všechny hudební linky
včetně zpěvů a skřeků nahrál postupně sám, připadá mi toto dílo naprosto
obdivuhodné. Povězte nám, prosím, jaká byla původní myšlenka a zda jste
vlastně sám s výslednou realizací spokojen.

Původní myšlenka byla vytvořit šamanistickou hudbu se slovenskou šamanskou Zorkou Frešovou. Ta nějak pořád neměla čas, tak jsem začal nahrávat sám, protože již se čas, kdy jsem to měl udělat ve mně navršil. Aniž jsem chtěl, neb jsem se nechal vést, objevily se tam prvky toho, co je mou součástí, mou duchovní cestou, která není omezená na nějakou jedinou metodu. To je vždy individuální. Proto začátek a konec CD zaujímají dva tantrické obřady v celé své syrovosti, žádná uhlazená new age, která se dobře prodává díky své líbivosti, ale nic vnitřního nepřinese. Pak se tam nutně musely vedle šamanistických prvků objevit také prvky otevírající srdce, tedy súfíjské. V hlavě jsem to vše slyšel atak jsem pořád dál nahrával, aniž by zvukaři tušili, co z toho bude. Největší podíl na výsledku měl skvělý přítel, hudebník a citlivý člověk, který mi porozuměl a dovedl být konstruktivně kritický. Člověk ve své touze něco dobrého dávat či sdělovat, často nevidí. Proto jsme skladby ve studiu spolu dotvářeli, něco mi přišlo dalšího, tak jsem to donahrál a jemu se podařilo po delší době dát zvuku a vnitřní náplni ten náboj a přirozenost, jaké jsem měl v představě. Nejtěžší to bylo v počátečním tantrickém obřadu s několika hlasy, které se musely prolínat dle mé duchovní představy. Ale i to se mu podařilo. Oba jsme cítili, že teď to promlouvá.

8) Svého času jste měl v Českém rozhlase pořady s komentáři k
vycházejícím hudebním dílům. Probíhá ještě něco podobného i nyní?

Stále to probíhá. Mám dva pořady týdně – OÁZA a Mezi Drakem a Hadem, jejich dobu vysílání a témata můžete nalézt na mém webu. Nyní se jedná o třetím pořadu, kde budou podobné duchovní promluvy jako v knize Píseň mého srdce nebo v časopise Meduňka, doplněné vhodnou hudbou.

Jinak mám každý měsíc U Džoudyho pořad Hlas ticha, kde promlouvám k hudbě na různí témata, třeba hudba na čakry atd.

9) Na závěr bych se zeptal následující: V úvodu knihy se podepisujete
jako "Trubadúr Jiří". Má toto jméno vazbu na Vaši lásku k hudbě nebo
spíše pocit polohy zvěstovatele a rozšiřovatele probouzejících zpráv?
Nějak tak jsem to alespoň pochopil já.

Trubadúři nebyli pouze zamilovaní chlapíci, kteří marně doufali ve splnění své touhy. Doba, kdy žili, měla úctu k ženě a její inspirující energii. K tomu se váže i rytířství, to skutečné, a především celý komplex vnitřních prožitků, které mají velmi blízko k bhakti józe, józe lásky. To je přesně to, co já cítím k ženám, k životu a hudbě. Trubadúr zpívá, aby probudil v lidech opravdovou, upřímnou lásku, která dává a dovede přijímat.

Děkuji Vám za rozhovor.