Rozpravy o józe – 18. část

Celé Jóga sútry mají čtyři krátké kapitoly. Smyslem této příručky je vysvětlit, jak na sobě pracovat, ale mnohokrát je zdůrazněno, že cíle je jediný – dosáhnoutsamádhí čili soustředění. Na Západě se toto slovo překládá spíše jako nadvědomý stav. To by mohlo vyvolávat představu nějakého transu vytržení. Ve skutečnosti jde však o plně vědomý stav, právě tehdy si dokonale a úplně uvědomujeme, že jsme a že vše je. Do té doby si uvědomujeme jen to, čemu přikládáme důležitost nebo co nějak vnímat musíme. A to se většinou týká především našeho těla. Pravdou je, že i samádhí má své různé stupně popsané v Jóga sútrách. Jde spíše o technické projevy k osvětlení toho, v jakém stavu se nachází lidské vědomí, protože indičtí myslitelé chtěli vždy vše co nejpřesněji popsat – a ve verších. Tím se zde budeme zabývat jen okrajově, protože pro vlastní praxi je to zbytečné. Vše, co jsme si zatím vysvětlili, mělo napomáhat člověku k tomu, aby byl schopen se začít soustředit. V tom mu bránípřekážky, které bych stručně rozdělil navnější a vnitřní. Také o nich je v Jóga sútrách psáno, ale přidržel bych se jejich výkladu volně.

Vnější překážky bych snad rozdělil na ty na nás nezávislé a vlastní. Ačkoli i ty na nás nezávislé vlastně záleží na našem postoji k nim. Často chce člověk začít praktikovat jógu, ale zjistí, že nemá čas, protože musí ráno vstávat do práce a být v ní celý den, večer je unavený a potřebuje si odpočinout a najíst se, jít brzy spát nebo se trochu pobavit a rozptýlit. Třeba také nežije sám a nemá vlastní místnost, kde by ho nikdo při cvičení nerušil. A navíc k tomu ti druzí členové domácnosti nemusí mít vztah a dokonce se józe i vysmívají. Toto je základní situace, kterou musíte nějak nenásilně vyřešit, abyste neublížili druhým ani sobě. A vlastně je to vaše první zkouška toho, zda to myslíte upřímně a vážně. Pokud ano, uvidíte, že se věc vyřeší samo sebou. Ze začátku budete třeba vstávat dřív než ostatní, stejně tak cvičit večer, když usnou nebo získáte možnost docházet pravidelně jinam. Tím je třeba začít – mít prostor a pravidelnost. Jen to přinese první výsledky. Časem zjistíte, že můžete cvičit všude, celý den, ale to již bude otázkou vaší vnitřní práce. Tou největší vnější překážkou je vaše tělo. Již od začátku ho nesmíte znásilňovat, nutit k něčemu, co nezvládá, mučit ho. Přesto však si začnete uvědomovat jeho další možnosti, k nimž může dospět. Zde je opět důležité, že necvičíme proto, abychom vše zacvičili, ale proto, abychom vše správně prožívali. Uvědomování si a prožívání každého pohybu, spočinutí a dechu zklidňuje mysl a přemáhá její rozptylování se, posiluje paměť a odstraňuje vaši zapomnětlivost a nevědomé počínání. Jestli se toto nezlepší časem, tak necvičíte správně. Toto vše zmíněné totiž vyplývá pouze z vašeho neuvědomování si toho, co děláte, i když si myslíte opak. Vy však mnoho věcí vykonáváte bezděčně, včetně pohybů těla a vůbec si je neuvědomujete. Pak nevíte, kam jste co dali, co jste před chvílí udělali nebo říkali, ba i kudy jste šli. A divíte se, když to zjistíte potom nebo vám to někdo řekne. To vše se změní, odpadne, začnete-li si uvědomovat vše, co děláte. Ne rozumově, ne na to myslet, ale prostě být zcela u toho. A tím se vše stává jógou a vaše mysl přestává být vaší velitelkou. A k tomu vám dopomůže správné prožívání jednoduchých cviků jógy.

Další důležitou překážkou jsou omezení vašeho těla a nemoc. Každý má dánu nějakou tělesnou stavbu, která mu neumožní vše zacvičit. Také to může záležet na věku i pohlaví. Znovu říkám, že nejdůležitější je uvolnění a vědomé prožívání pohybu. Vše ostatní je nepodstatné, jen vaše mysl a vědomí jsou důležité.

Z tohoto hlediska je třeba znát svůj zdravotní stav. Týká se to především páteře, kloubů a srdce. A vy potom musíte vědět, které pozice nesmíte cvičit nebo jen částečně. Nemluvím o psychických chorobách jako je schizofrenie apod. Ty je třeba nejprve léčit. Jóga totiž zesiluje v těle energii a posilovala by i tyto choroby. Z tohoto hlediska je tolik důležité pochopit universálními zásady jamy, protože se v nás bude posilovat i vše negativní. Proto bychom měli přistupovat ke cvičení jógy ve správné bhávě, s pozitivním naladěním.

Pak tu máme tzv. normální nemoci, jakými jsou nachlazení, chřipka, zranění trávicí problémy a další bolesti v těle. Poutají na sebe pozornost mysli, která se k nim stále vrací, tím ji rozptylují a znemožňují pořádné soustředění. Berou také člověku potřebnou energii. Zde je snaha o jejich překonání velmi individuální.

Jinak je tomu u lenosti, otupělosti, váhavosti, smutku, nezdrženlivosti v jídle, mluvení či sexu a obdobných stavech mysli. Toto vše totiž povstává jen z našeho chtění, tužeb a neschopnosti mysli s tím něco dělat za pomoci naší vůle. V něčem nám mohou pomoci druzí, jejich společnost, ale nejvíce záleží na nás, zda si to uvědomujeme a chceme s tím něco dělat. A zde je třeba úsilí vycvičovat a dokázat i leccos přemoci i s tou trochou násilí na sobě. Vše má svou míru, ale lenost přemůžeme jen činností, otupělost zájmem, váhavost rozhodností, byť někdy i chybnou, smutek setkáváním s přáteli a neuzavřením se do sebe a nezdrženlivost sebekontrolou a mírou ve svém konání. Důsledky se potom projevují na těle i duši, jsou příčinou dalších nemocí a tedy překážek a stává se z toho začarovaný kruh. Hodně pomáhá mít buď duchovního učitele, jehož rady ovšem následujete anebo aspoň nějaký vzor – ne však celebritu. Pokud se vám podaří si všechny tyto překážky uvědomovat a pracovat na jejich překonávání, jste připraveni začít se konečně soustřeďovat s výsledkem.                                                          Jiří Mazánek