Jiří Mazánek

se narodil v Pardubicích, kde vystudoval gymnasium a VŠCHT. Od 12 let hraje na kytaru, od 16 let začíná cvičit jógu. Jeho prvním učitelem jógy byl Otakar Vojkůvka z Brna. Ten ho brzy seznámil s některými základními díly indické filosofie v překladech a orientoval ho především na svámího Šivánandu, Rámakršnu a křesťanství. Velkou změnou v životě pro něj ovšem bylo setkání se s knihou Autobiografie jógína od Paramahansa Jógánandy. To ho zaměřuje především na bhakti jógu a tedy hledání lásky v sobě i ve všech kolem. Později se stává na krátký čas též žákem svámího Mahéšvaránandy, ale uspokojuje ho spíše vlastní práce na sobě nebo menší skupiny, které kolem sebe vytváří. Během vojenské základní služby v Českých Budějovicích je donucen založit tam oddíl jógy, který se potom rozrůstá do více oddílů a vychovává nynější známé učitele jógy i obdobných duchovních směrů (Mirek Kašpar, Lída Chrášťanská a další). Obdobně tomu bylo v jeho rodném městě Pardubicích, kde působí např. Stanislav Pitra nebo Ladislav Lebeda.   Po VZS se stěhuje do Prahy, kde se začíná intenzivně věnovat hudbě. Již v 17 letech u něj po cvičení meditací nastává velký zlom v tom, co interpretuje především svou hrou na kytaru a zpěvem. Později byl členem sdružení Šafrán, z jehož folkového pojetí se svými dlouhými nezařaditelnými improvizacemi sice vymykal, ale díky Jaroslavu Hutkovi se zúčastňuje některých jeho vystoupení s Vladimírem Mertou, Vlastou Třešňákem, Petrem Lutkou, Dášou Voňkovou - Andrtovou a dalšími. Během té doby ho již zajímají duchovní aspekty a působení hudby, především indické. Pořádá soukromé, vícehodinové koncerty pro přátele, hlavně v bytě Jana Havelky a dále na víkendových soustředěních jógy, která začíná vést. Tehdy se též u nás objevují první členové Hnutí Haré Kršna ze zahraničí a jejich využití manter ho zpočátku též zaujme. Časem však mu nevyhovuje příliš jednoznačná a netolerantní filosofie.